S WiFi se už nějakou dobu můžeme setkat téměř na každém kroku - bezdrátové připojení je k dispozici nejenom v kancelářích, ale je často dostupné i v restauracích nebo obchodních centrech. Tzv. WiFi hot-spoty umožňují získat přístup k Internetu pomocí WiFi i lidem mimo budovy, na ulici nebo i v parku.

Čím dál obvyklejší je i využití v domácnosti, které umožňuje majitelům kompatibilních zařízení (notebook nebo PDA s WiFi adaptérem, WiFi VoIP telefon) pracovat nebo bavit se bez nutnosti být spoután dráty.

Jak na domácí síť?

Použití WiFi technologie v domácnosti má určitá specifika. Zpravidla nebývá využívána možnost připojení externí antény s vyšší ziskem. Standardní anténa je obvykle dostačující, navíc (v rozporu s rozšířeným mýtem) anténa s vyšším ziskem nezpůsobí "zesílení" signálu, pouze více či méně upraví směr vyzařování. V domácnosti ale většinou převažuje požadavek, aby se signál šířil všemy směry.

Další odlišností je vysoký důraz na zabezpečení, vzhledem k možnosti zneužití domácí bezdrátové sítě k napadení počítačů v domácnosti nebo parazitování na připojení k Internetu. Z tohoto důvodu jsou v domácnosti obvykle využívány vyspělé šifrovací metody.

Základní stavební prvek

Základním stavebním prvkem bezdrátové sítě je centrální přístupový bod (Access Point, AP). Tento prvek vytváří jakýsi most mezi "drátovou" a "bezdrátovou" sítí, umožňuje aby zařízení s bezdrátovými adaptéry fungovaly zcela rovnoceně jako ostatní zařízení připojená kabelem.

Další podstatnou funkcí přístupového bodu je zabezpečení. Nastavení šifrovacích protokolů ovlivňuje fungování celé sítě, ovlivňuje která zařízení získají oprávnění se připojit a kterým bude spojení odmítnuto.

Velká část moderních přístupových bodů poskytuje i další užitečné funkce. Některé přístupové body dokáží nahradit router - síťové zařízení, který zprostředkovává připojení Vaší domácí sítě k poskytovateli připojení k Internetu.

Adaptéry

Většina moderních přenosných počítačů je již vybavena adaptéry pro připojení k bezdrátové síti, pro ty ostatní je k dispozici řada adaptérů. MiniPCI, PCMCIA či USB adaptéry bývají využívány u notebooků, standardní stolní počítače využívají standardní PCI karty a pro PDA jsou k dispozici speciální adaptéry využívající třeba rozhraní CompactFlash.

Důležité je, aby všechny komponenty zapojené do bezdrátové sítě navzájem fungovaly a podporovaly používané zabezpečovací technologie.

Jak na to?

Bezdrátovou síť je vždy nutné začít konfigurovat od centrálního prvku - Access Pointu. Poté, co se připojíte ke konfiguračnímu rozhraní zařízení (obvykle přes web, případně přes sériový port nebo protokol telnet) je zapotřebí nastavit SSID. SSID je kód, pomocí kterého se jednotlivé bezdrátové sítě odlišují, zjednodušeně řečeno, zařízení se shodným SSID vytvoří dohromady jednu bezdrátovou síť. Následně je zapotřebí nastavit možnosti zabezpečení, v domácím prostředí je zpravidla dostačující využít šifrovací algoritmus WPA (ne WEP, který je v současnosti již nedostačující) a zadat heslo, které bude využívat. Další možnosti zabezpečení (skryté SSID, autentifikace s využitím MAC adres a další) si ověřte v manuálu k Vašemu zařízení, případně je svěřte specializované firmě.

Připojení klientských adapterů je poté již poměrně jednoduché - stačí vybrat se seznamu dostupných sítí tu, do které se chcete připojit (případně zadat její SSID), adaptér následně ověří jaký zabezpečovací mechanismus bezdrátová síť používá a požádá Vás o autentizaci (zadání hesla). Poté by již Vaše bezdrátové připojení mělo bez dalších zádrhelů fungovat.

V minulosti byla občas využívána i ad-hoc (neřízená) topologie sítě, která nevyžaduje žádný Access Point. V současné době se ale tento systém už obvykle nepoužívá.

Závěrem

Doufám že Vám tato jednoduchá "kuchařka" zodpověděla některé otázky z oblasti bezdrátových sítí. Vzhledem k rozmanitosti dostupných zařízení jsou uvedené informace poněkud obecné, v případě zájmu o vyspělejší nastavení Vašeho bezdrátového zařízení je obvykle nezbytné pečlivě nastudovat dodávaný manuál.